Poslední dílek třídílné série článků. Už jste jen pár odstavců od úspěšně zvládnutého dědického řízení. Směle do toho.
Kdy vám zděděný majetek začne konečně říkat pane?
Otázka je prostá, nicméně odpověď poněkud nejednoznačná. Zákon nám říká, že k převedení vlastnických práv na dědice dochází smrtí původního majitele. Na základě tohoto tvrzení je tedy snadné předpokládat, že po úmrtí zůstavitele můžete s majetkem nakládat podle vlastního uvážení.
Nenechte se ale zlákat. Vlastnickými nároky si můžete být naprosto jisti až ve chvíli, kdy notář v dědickém řízení vlastnictví potvrdí. Pak je to černé na bílém a nemovitost je bezesporu vaše.
Bohužel ne.
S prodejem nemovitosti si budete muset počkat až na úplný konec. Až ve chvíli, kdy je dědické řízení uzavřeno a majetek rozdělen mezi dědice, se můžete pustit do hledání zájemců.
V případě pronájmu nemovitosti máte větší šanci na úspěch. Ale zadarmo to nebude – čeká vás papírování a řada podmínek, které musíte splnit:
Možná teď máte pocit, že se v rámci dědického řízení nemůžete na nemovitost téměř ani podívat. Tak přísná legislativa zase není. S nemovitostí můžete nakládat způsoby, které zastřešuje termín “obvyklé hospodaření“:
Velké srovnání těchto klíčových kroků najdete v tomto článku. Základní pravidlo říká, že pronájem bytu se vyplatí, pokud vám každý rok přinese zisk alespoň 5 % z tržní ceny nemovitosti.
Pevně doufám, že vám moje série článků nevymazala úsměv z tváří. Pravda, dědické řízení je plné administrativních koleček a děsivého papírování. Celý proces se dá ale snadno urychlit.
Například, pokud dáte přednost realitnímu makléři v případě odhadu ceny nemovitosti místo zdlouhavého čekání na posudek od notáře.